Vítejte nas stránkách pionýrské skupiny Ursa Kolín

Dovolte, abychom vás pozvali na procházku historií oddílu URSA, jehož webové stránky jste právě navštívili. Historie je to dlouhá a bohatá, zasahuje do dvou století a potkávají se v ní už tři generace lidí, kteří oddílem prošli jako děti a dnes se v něm objevují jejich děti.

Ještě než se začala psát historie samostatného oddílu URSA, pár lidí jezdilo na tábory pořádané různými pionýrskými skupinami a tam se začal tvořit zárodek něčeho pěkného a dlouhodobého, něčeho co přežilo všechny společenské změny, něčeho co přežilo dospívání dětí i odchody dospělých členů, něčeho co dlouhé roky baví děti i jejich rodiče.

A tak se proti proudu času přesuňme do září roku 1984. tehdy začal normální školní i pionýrský rok a zatím bezejmenný oddíl se stával vlajkovou lodí celé 6.Pionýrské skupiny pracující na 6.ZŠ v Kolíně na Zálabí v Ovčárecké ulici. Oddíl měl vlastní klubovnu, kterou zvelebili a uvedli do fungujícího stavu sami vedoucí a první členové, Takže měli vlastní zázemí a nemuseli být závislí na škole, jako skupinka jiných nepočetných oddílů, které ve škole, jakž takž, pracovaly a držely se při životě, přes to, že členství v organizaci bylo povinné a pečlivě sledované. Pojetí práce i zábavy bylo v novém oddílu od začátku jiné, než na jaké byly děti ve škole zvyklé a proto se brzy jeho akce staly velice populárními a hojně navštěvovanými. A protože od samého začátku by oddíl zaměřený na táboření, turistiku, tábornické dovednosti a znalosti života v přírodě, hledali jsme i netradiční jméno, které by toto zaměření potvrdilo. Nechtěli jsme být tuctoví a být nějací „Stopaři“, „Světlušky“, „Mladí kosmonauti“. A pak přišel ten nápad a jméno jsme si půjčili od souhvězdí, které můžou všichni vidět na noční obloze a jehož část znají absolutně všichni kteří kdy zvedli v noci hlavu k obloze. Vždyť přece součástí souhvězdí URSA Maior je Velký Vůz, který znají všichni a když pětinásobně prodloužíme vzdálenost mezi zadními koly vozu, najdeme, neomylně, na noční oboze Polárku, která ukazuje všem zbloudilým správný směr. Kde svítí Polárka, tam je sever. Poučka, kterou znají všichni kdo kdy přičichli k nějakým táborům a tábornickým dovednostem nebo jen tak vyrazili do přírody na vandr nebo obyčejnou procházku.

Tak tedy URSA. Pro všechny to mělo být překvapení, které vedoucí odhalili až na prosincové výpravě a o týden později je tady ten významný den – 21.12.1984. Ten den, se v duchu doby, schází shromáždění, které potvrzuje vznik oddílu s netradičním jménem URSA a na dlouhé roky jméno souhvězdí „Velké medvědice“ zapisuje do historie kolínských dětských organizací. A i když musíme „soudružce“ skupinové vedoucí vykazovat počet členů, odpracované hodiny a nasbíraná kila papíru, jde, od samého začátku, URSA svojí vlastní cestou, která je mnohem zajímavější, než dokázal nabídnout,v té době, „masový“ Pionýr .

A troufám si tvrdit, že členové oddílu od samého začátku byli hrdí, že jsou členy právě URSY. Podle zásad převzatých z Foglarových knih, knih E.T.Setona (Dva divoši) a všech dostupných knih o „lesní moudrosti“ a encyklopedií tábornických dovedností vzniká tzv. „Kopatero podmínek URSY“ (KOPA=60), které představuje průřez všemi tábornickými dovednostmi, které se členové URSY na schůzkách i výpravách, začínají učit a plnit. A tak se hned první rok činnost pěkně rozběhla. Každý měsíc výprava, na jaře URSA jezdí sázet stromky (nejvíc „našich“ lesů je asi v okolí Veltrub), pokračují schůzky v zrenovovaném suterénu domu v ul Antonína Kaliny 1000, v klubovně důvěrně zvané Kalinka a vše se blíží k prázdninám, kdy nás čeká vrchol celého roku, a pro všechny i odměna – TÁBOR ! V roce 1985 zpět v malotickém údolí, kde už sice byly tři tábory v letech 81-82-83, ale teď sem poprvé přijedou URSIÁNI. Tak nějak se rodí tradice a píší první kapitoly historie.

Už v následujícím roce se objevují mezi členy a na celé 6. ZŠ první, neumělé výtisky časopisu „Ursiánek“ se kterým se v různých podobách a obměnách můžete setkávat dodnes. Výpravy jsou takovou tradicí, že kdybychom jeden měsíc vynechali, šly by si členové URSY stěžovat, někam, asi hodně vysoko. Schůzky všechny baví, protože se plní „Kopatero“ a chodí ven, nejčastěji na Práchovnu a nebo do Borků. Každé jaro vyrážíme sázet stromky, Když politici vyhlašují, že 30.4.se budou pálit „Mírové ohně“, my pořádáme každoročně výpravu „Nebojsů“ při které nesmí chybět „stezka odvahy“, oheň a třeba i rej čarodějnic (děvčat máme v oddíle dost a dost). 6.7. na počest upálení Mistra Jana Husa, dávno před tím než se změní režim a poslanci uzákoní tento den státním svátkem, stavíme slavnostní hranici a vzpomínáme na mučednickou smrt bojovníka za pravdu. A to už jsme zase na táboře. Tábor je tehdy opravdovým vrcholem celoroční činnosti. Tehdy ještě trvá 3 týdny a kdyby byl kratší, tak věřím, že by si „malí“ URSIÁNI šli stěžovat někam hodně vysoko. To už se, s trochou nadsázky, zase opakuju. Ale tak to opravdu bylo. Všichni, mladí i staří, děti i vedoucí, byli báječná parta, s URSOU celý rok žili a snad by pro ni i dýchali, a ONA jim to plnými hrstmi vracela. A to ještě zdaleka nebyl všem nápadům konec. Brzy, hned v roce 1986, se objevuje nový fenomén činnosti oddílu – celoroční hra. Ten model uchováváme dodnes a myslím, že teď po dvaceti letech, jsou „ursiánské“ celoroční hry a projekty dovedeny k dokonalosti. Začalo to tím, že zákeřný medvěd Brtník se snažil polapit a ublížit naší „Velké medvědici“, tedy URSE. A tak jsme se postupně, v průběhu let stali od lovců medvědů, přes cestovatele časem, mafiány až k Hollywoodským hvězdám, které ve filmech hrají a soutěží o své Oskary. Podobnou a ještě rozsáhlejší kapitolou jsou i celotáborové hry. Dnes už většinou navazují na celoroční námět, ale tehdy před lety tomu tak ještě nebylo. Za prvním námětem se taky musíme vrátit až do roku 1986, kdy nás Ali Suma Kohol vyslal „Po stopách statečných zeměměřičů“. Někdy jsme se měnili v dobrodruhy a prospektory a obsazovali pozemky v novém světě, stali jsme se i bájným kmenem Astruyů, cestovali jsme po Africe, sypali stříbrný poklad pevnosti Boyard, cestovali časem jako „Návštěvníci“, až po letošní pátrací společnost Záhada s.r.o, která odhalovala nevysvětlitelné záhady naší planety, od skalních maleb až po sochy na Velikonočním ostrově.

A jak šel čas, začali první a zakládající členové stárnout a opouštět „domovskou Zálabskou školu, na „Ovčárce“, ale pár jich přece jen zůstalo a v oddíle dál pracovali a někteří i dál pracují a už přivádí i svoje děti. I skupina zakládajících vedoucích začala pomalu stárnout,bylo i jim potřeba přilít nové krve. A tou krví se stala parta kluků(a jedné holky) z kolínské průmyslovky. I oni byli dobrou volbou, vydrželi dlouho a jeden z nich Píno, dokonce dodnes. A úplným vodopádem nové krve se stalo září 87, kdy přišla obrovská spousta nových, maličkých a vytvořili na dlouhé roky úžasnou a dodnes nezapomenutelnou družinu, která si podle jejich velikosti a nulových zkušeností říkala Svišti. Ale i Svišti dospěli a pomalu se z URSY vytratili. K tomu ve státě proběhla „sametová revoluce“, která úplně změnila politické zřízení a s ním i pohled na dětské organizace. Do hry se vrátili skauti, aktivní byla i Tábornická unie a Pionýři už neměli na růžích ustláno. Nesli si nálepku politicky orientované a režimu poplatné dětské organizace, ale URSA zůstala. Ursiáni se neměli za co stydět, a neměli proč ani kam odcházet, a tak oddíl, který patřil v celém Kolíně k největším a nejlepším, zůstal v Pionýru a pokračoval v práci s dětmi. Ještě to setrvačností šlo, ale pak už se přestaly děti scházet v průběhu roku a vše se soustředilo jen na uspořádání táborů, a ten v roce 92 se stal zlomovým. Pata, která držela prapor od založení i mladí, kteří přišli a nebo zůstali, se rozdělila. Části z nich už nálepka Pionýr začala vadit a tak se utekli schovat pod křídla České tábornické unie. Zůstalo jen pár skalních, kteří začali pomalu popisovat nové listy historie oddílu s medvědicí ve znaku. Ale nevzdali se a v roce 1993 uspořádali sami tábor. Tábor pro 23 úplně nových dětí. Celých 14 dní pršelo a přes to hledání klíčů a sypání stříbrňáků podle vzoru televizní soutěže Pevnost Boyard dodnes patří k tomu nejlepšímu co URSA za celou dobu své historie pro své děti připravila a její členové prožili. Prostě, novou dobu jsme zvládli, zvládáme, a věříme, že ještě nějaký čas zvládat budeme. Sned je toho důkazem 43 spokojených „agentů specialistů“,kterým se v průběhu letošního roku podařilo vyřešit 12 záhad nad kterými si lámou hlavu vědci mnoha zemí už celá staletí.

Doba se změnila při práci a přípravách akcí i na tábořišti už dávno zvonivý zvuk pily „kaprovky“ nahradil řev pil motorových. Černobílé fotografie byly nahrazeny barevnými a dnes už dokonce elektronickými. Historický časopis „Ursiánek“ už je vydáván a členům, příznivcům a přátelům oddílu je rozesílán elektronicky a plynová lednice v táborové kuchyni dovoluje dělat úplná kouzla pro pohodlí kuchařů i chuťové buňky malých i velkých táborníků. A proč ne vždyť žijeme v 21.století, tak využívejme všechny vymoženosti, které nám doba přináší.

Ursiáni dál pečují o malý domek s adresou Mnichovická 153, který se stal novou klubovnou a nahradil tak legendární „Kalinku“. Pořád připravujeme akce, hrajeme hry a připravujeme bohatý celoroční program pro ty kdo mají zájem a o takové členy i nováčky pořád stojíme a máme jim co nabídnout.

A tak se teď na konci vzpomínkového povídání vraťme ještě jednou na začátek, o více než 25 let zpátky. Tehdy si dva (tehdy) mladí muži Petr Bleha a Honza Dvořák řekli, že by chtěli dělat něco pro děti a s dětmi a že by to chtěli dělat jinak, sami a líp než bylo tehdy obvyklé. Našli nebo si vychovali pár mladých kluků, kteří do toho chtěli jít s nimi. Petr Vondra, Pavel Fencl, Petr Janík, Vláďa Jansta a k nim se brzo přidal ještě Luboš Melichar, byli ta parta nadšenců, která 21.12.roku 1984 přišla do klubovny a předala dětem klič, kroniku a znak s obrázkem medvěda. A těmito symboly dokázali bavit stovky děti z celého Kolína více jak 20let. Vyplňovali jim volný čas, bavili je část prázdnin a snad i trochu pomohli vychovávat.

S některými jsme stále přáteli, některé jen občas potkáváme, někteří pozdraví a někteří už zapomněli. Ale to nevadí. Ti z té první skupiny za to stáli a ti dnešní noví za to pořád stojí.